Psychologická poradna online
Problémy s 8-letým dítětem
anonym (03. 02. 2014)Dobrý den, manžel má z prvního manželství 8-letého syna. Syna má v péči matka, otec ho má o víkend jednou za 14 dní. Už je to 6 let co spolu nejsou a syn se s tím doteď nesmířil, pořád mluví o tom kdy budou zase spolu atd., což i mě dost ubližuje, když o tom mluví předemnou. Teď máme s manželem 5 měsíčního chlapečka a musím říct, že manžel je vzorný otec, malému se opravdu věnuje a samozřejmě i 8-letému synovi, když je u nás. Tento víkend co k nám přijel byl opravdu hrozný. Přijel ani pomalu nepromluvil slovo, byl duchem nepřítomný, takový odpor co měl k jídlu nikdy neměl, nebyl schopný sníst 6 brambor za hodinu. Je to i hrozný nervák, jakmile mu něco řeknete, zatne ruce a začne se třeba klepat a má nervy, je to hrůza na to koukat u stolu, až mě to děsí. Pořád mu musíme vše říkat, sám si ani nejde vyčistit zuby, nepřevlékne se z pyžama. S jeho matkou to taky není zrovna nejlepší stále se někam jen stěhují a matka mu vše dovolí, věčně sedí jen u počítačových her a nic jiného nedělá. Nic ho nebaví, nezná vůbec slovo hrát si, u nás má počítače zcela zakázané, vymýšlíme mu jiné aktivity. Ptali jsme se ho celý víkend proč se takhle chová a neřekl nám to, když prý přijel domu, řekl že se mu stýskalo po mamince a všechno normálně snědl, přitom svého otce má také rád. Už opravdu nevíme co s nim, bojím si i aby později neublížil malému bráškovi, protože věčně mluví o smrtích, ne o svojí ale všeobecně. Já jsem se nikdy s takovým dítětem nesetkala, je to pro mě opravdu také dost těžké. Pořád to řešíme když je tu a víkend si ani neužijeme tak jak bychom chtěli. Myslím si, že by určitě měl docházet k psychologovi, protože nevěřím tomu že tohle odezní ba naopak mi to přijde horší a horší. Mohl byste mi na tuto situaci říci Váš názor, děkuji moc za Váš čas.
RE: Problémy s 8-letým dítětem
Mgr. Miroslava Pešlová (04. 02. 2014)
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Situace, kterou popisujete a zažíváte, je určitě velmi náročná pro Vás všechny.
Období, kdy se manželé rozvedou, mají společné děti, které začnou žít s jedním rodičem a druhého navštěvují dle dohody, je časem těžkým pro všechny a zejména pro děti, neboť tyto se musí vypořádat s mnoha změnami. Je to změna stavu ( rodiče rozvedeni ), nový partner ( u otce, u matky ), může být změna bydliště, školy, nový sourozenec atd. Bylo by dobré, aby v rámci všech těchto změn mohlo mít dítě prostor k vyjáření toho, jak mu je, a aby byli kolem něj dospělí, kteří by ho za projev emoce, která je potřebná k vyrovnání se se změnou, netrestali. Např. má právo zlosti, smutku na rodiče, který „odešel“ze společné domácnosti; druhého partnera od rodiče „nemusí hned milovat“, když ho nezná – druhý partner mu musí dát prostor a být připravený na to, že se vztah bude vytvářet a možná i přes počáteční spíše negativní postoj. Může zažívat strach ze „ztráty rodiče“, když se narodí sourozenec; v případě, že se častěji stěhuje, jak píšete, je stále vystavován změnám a je to pro něj jistě o to náročnější. Procesu zpracovávání změny nenapomáhá negativní hodnocení druhého rodiče, rodiče přestávají být manželé, ale stále jsou rodiče. Je potřeba, aby mohli být v kontaktu a řešit výchovné záležitosti společného dítěte. Věc je navíc složitější tím, že dítě má svá vlastní vysvětlení změn, případně různě zprostředkovaná a tato přesvědčení, která mohou být od skutečnosti odlišná, přispívají k negativnímu prožívání situace.
Tyto věty píši proto, že se zdá, že syn je v obodbí nepřijetí této situace. Dovedu si představit, že je pro Vás obtížné slyšet, když hovoří o přání žít zase s otcem společně, zvláště, když jste založili rodinu. Rovněž vnímám, že máte o něj starost a že Vám na něm záleží, chcete mu pomoci. Myslím si, že byste mu mohli pomoci, když byste se rozhodli pro společnou terapii (vy a manžel), velmi dobré by bylo, když by mohl syn docházet s Vámi ( tedy dohodnout se s matkou, aby docházel spolu s Vámi). Společnou terapii navrhuji, poněvadž je třeba hledat cestu a způsob, jak se vzájemně učit spolu mluvit, umět si vytvářet společný prostor.
Přeji Vám jen dobré na této cestě.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |