Psychologická poradna online

nevím jak dál

Lenka (03. 03. 2014)

Dobrý den, před dvěma měsíci se mně a mému partnerovi narodilo miminko. Krásný klučík. Vše bylo fajn, přítel byl ke měn strašně hodný, pomáhal mi, dával mi najevo že mě má rád. Všechno bylo takový hezký. Před tím než se nám chlapeček narodil, občas jsme se pohádali, někdy i dost ošklivě, partner dokázal být dost sprostý.. pak napsal uděláme za vším tlustou čáru a budeme se těšit z miminka, jak to mám být. Asi před měsícem jsme se zase začali hádat, strašně mě to mrzí a nevím kde je chyba, partner mi dává pořád najevo, že za to můžu já, bojuji s tím protože si to nemyslím, ale občas už se začínám opravdu cítit k ničemu, jak mi pořád dokola říká. Hned jak Vám toto píši naskočí mi další myšlenky, že by mi řekl, že se jen pořád lituju, že jsem chudinka, co jen chce aby jí ostatní litovali, ale tak to není. Chci mít spokojený život, opravdu jsem se snažila vše zvládat, aby rodina byla spokojená.. mám ještě šestiletá dvojčátka, vařím, uklízím, ale čím dál tím víc se cítím jako služka,na které mu nezáleží než partnerka. Vše co udělám je špatně, neustále slyším, jak jiné by to zvládly a že já i když mám čas tak nic neudělám pořádně apod.. ale já se opravdu snažím a nemyslím si že říká pravdu.. Když se mi tuhle omluvil, že to přepískl, byl ke mě sprostý, hodně, a já hned neřekla to je dobrý, tak mě poslal slušně řečeno do háje.. Já už nevím co mám dělat, mám ho ráda, ale pochybuji že on má rád mě. Akorát mě shazuje, vysmívá se, pak se někdy omluví, ale někdy taky ne.. když mu říkám promluvme si - nemluví. Tuhle jsem chovala malého a asi jsem ho tak strašně vytočila, že napřáhl ruku, neuhodil mě, ale je to šílený.. Dřív jsem věděla, že to tak nemyslí a že přžíjde a omluví se ale je to čím dál tím horší. Navíc já už se cítím opravdu hrozně, nevím kudy kam, cítím se neschopná, hrozně jsem se snažila a je to k ničemu... Několikrát jsem mu řekla ať teda jde, stejně zůstal, chování se zlepší třeba na 2 dny, někdy týden.. Lichotek či pochválení je jak šafránu.. Je mi 27 let, ale radši nejdu ani ven, jak si připadám hrozná.. Proč nemůžu mít šťastnou rodinu, co mám dělat aby se to zlepšilo, je ještě nějaká šance,? Jak mám poznat že ten vztah nemá smysl... Popravdě se bojím že nemá..ale pořád si říkám že mě přeci musí mít rád, když zůstává.. Já vypadám čím dál tím hůř a cítím se čím dál tím hůř, často brečím, protože už to jinak nejde. Máte pro mě prosím nějakou radu?? Strašně moc Vám děkuji za odpověď. Přeji hezký den. Lenka

RE: nevím jak dál

Mgr. Miroslava Pešlová (04. 03. 2014)

 

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz. Skutečně vnímám z Vašich slov, že zažíváte těžké období.

Narození dítěte je vždy pro vztah zátěž. Rytmus rodiny je změněný, neboť narozené dítě potřebuje jinou péči, než děti větší. Život v rodině se "točí" kolem dítěte, je potřeba sžíti se dohromady, pozměnit navyklé, přizpůsobit se potřebnému atd. Píšete, že jste ještě maminkou šestiletých dvojčat; dovedu si představit, že zvádnout péči zároveň i o ně a o celou domácnost je skutečně náročné. Nepíšete, zda partner je i tatínkem Vašich starších dětí, zda má zkušenost se situací narozeného dítěte v rodině – tedy právě s touto změnou a s ní i zmiňovanou zátěží. Popisujete, že máte s partnerem období častějších hádek, tyto skutečně mohou být zapříčiněny novou situací – narozením dítěte, ale také mohou vznikat vlivem toho, že Váš partnerů může mít starosti v práci, nebo obtíže či problémy, se kterými Vás neseznámil, ale díky kterým může být negativně naladěn. Nepopisujete v jakých situacích se partnerovo nepříjemné chování vyskytuje, zda např.v situacích požití alkoholu apod. Uvádíte, že Vás partner shazuje, že se občas začínáte cítit "k ničemu"díky častému poslouchání takových slov od partnera; je však dobře, že díky své zkušenosti zvládání péče o děti a domácnost tomu nevěříte, třebaže jste jistě chováním partnera zpochybněná a necítíte se dobře. Jistě by bylo vhodné, abyste v příhodnou chvíli partnerovi sdělila, že se Vám nelíbí, když s Vámi takto mluví ( popis chování v konkrétní situaci ) a popsala, jak se pak cítíte. Jistě jste se již pokoušela s partnerem hovořit v této záležitosti, je však velmi důležité, abyste mluvila o konkrétním chování. Samotný způsob chování partnera k Vám: shazování, vše děláte špatně, nic pořádně, za vše můžete Vy, že jste chudinka, která se jen lituje apod. - svědčí pro projevy tzv. Domácího násilí. Zašlu Vám odkaz na stránky, kde semůžete informovat o formách domácího násilí a možnostech pomoci.

Dáváte si otázku, proč nemáte šťastnou rodinu, co máte dělat, aby se to zlepšilo. Je velké štěstí porodit zdravé děti, poněvadž mít dítě - zdravé dítě, není samozřejmost. Vaše děti velmi potřebuji Vaši péči, Vás, abyste pro ně byla v pořádku. Právě vzhledem k tomu je důležité, abyste mohla dál "fungovat jako matka", zvládat běžný den péče. Nevím, zda máte blízké, nebo přátelé, které byste mohla občas poprosit o hlídání, abyste měla i čas pro sebe – aktivity, které Vás dělají šťastnou, abyste si mohla odpočinout. Je moc důležité, abyste, i když se necítíte zcela dobře, nepřestala chodit ven, ale naopak chodila ven pravidelně, abyste se neuzavírala vůči ostatním. Mnohdy od těžkých myšlenek pomůže soustředěná činnost, abyste si ji aktivně nacházela a užívala si i např.se svými staršími dětmi nejrůznější chvilky, aktivity. Jistě máte den rozčleněný na povinnosti a potřebné, zkuste si v této pravidelnosti najít i okamžik potěšení pro sebe – např. kávu, poslech hudby, zacvičit si apod. Tím, že se budete snažit aktivně zvládat tuto Vaši náročnou životní situace, jistě budete zjišťovat, že to nějak jde dál, postupně lépe, pak se i Vy jistě lépe cítit budete.

Přemýšlíte, zda má vztah smysl. Sama k nějakým odpovědím docházíte. Nevím, zda se nyní můžete na partnera spolehnout při péči o rodinu, zda je Vaší oporou, když je Vám těžko. Píšete, že jste několikrát chtěla, aby odešel, že se ale jeho chování nemění. Jistě by bylo dobré si o tom s partnerem promluvit v terapeutické situaci. V případě, že by partnerovo negativní chování vůči Vám, které se pak odráží na Vašem prožívání a tímto ovlivňuje celkové "klima rodiny", nezměnilo, možná by bylo vhodnější zvážit, zda nežít nyní bez partnera. Dovedu porozumět, že tato situace by byla velmi náročná, ale možná celkově bezpečnější pro Vás a Vaše děti.

Přeji Vám na Vaší cestě mnoho dobrého.

http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/

http://www.rosa-os.cz/

 

 

 

 

 



Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová
Oldřichova 49
128 00 Praha 2

Tel.: +420 603 420 799
E-mail: mirkapesl@seznam.cz
 
Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT
Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o.