Psychologická poradna online

Dcera 4,5 let problemy s chovanim

anonym (13. 05. 2014)

Dobry den, posledni tydny mam problem se svou dcerou. Bude ji 5 let. Da se rict, ze od roka je to dost duverive dite. Je schopna v obchodaku obejmout ciziho cloveka. Navazuje s cizimi lidmi hrave kontakt mavanim atd. Posl. dobou prestala poslouchat. Na prosbu uklid si veci mi odpovi ze ode me utece. V zapeti mi rekne ze si delala srandu. Pak mi rekne ze chce vymenit maminku v zapeti mi rekne ze jinou nechce. Ptam se ji zda si uvedomuje vyznam toho co povida a odpoved je " jizlive" ja nevim. Na cokoli se zeptam, proc to dela je odp. stejna. Ve skolce prej zadny problem neni ani dcera si nestezuje. Mame plnohodnotne manzelstvi s manzelem nehadame se a deti se snazime slusne vychovat ale ja uz nevim jak dal. Po celem dni , kdy neposloucha to vecer vygraduje tim ze dostane na zadek. :( coz me samozrejme trapi a nechci aby to tak bylo ale ja uz vsechny moznosti vyzkousela a zabere " na chvilku " vazne jen na zadek :( Jinak ji netrestame ( jsem proti davani na zadek ) ale jak uz nemuzu tak mi ujedou nervy. Reknu ji at se jde vysmrkat reknu ji to 6 x v klidu a ona u me stoji a ze nepujde. Tak se zacnu ptat proc neposloucha odp. je ja nevim. Tak ji pripomenu vse hezkeho co jsem pro ni za ten den udelala ( snidane , zapnuti bundy , strihani obrazku ) tak ji poprosim aby i ona poslouchala - odpoved je razna NE. Nevim zda to je nejaky jeji vyvoj... dceru mazlim. Kazdy den ji rikam jak ji mam rada. venuji se ji . Jezdime na vylety ma prakticky vsechno. Ale taky odsud podsud... proste se ji snazime vychovat spravne tak jak myslime , ze by to melo byt. Asi to delame spatne nebo uz nevim ale mluvenim jsem tez nic neziskala :( vecer jsem s ni mluvila a nakonec se ji zeptala zda vi co jsem ji rikala a ona ze nevi. Poprosila jsem ji at zopakuje posl. vetu a ona ze nevi co jsem rikala.... tak jsem se ji zeptala zda me vubec posloucha co ji rikam - odp. NE. Podotykam ze s ni mluvim hezky, bez nejakeho autoritativniho akcentu. Proste se ji snazim brat jako partaka, kamosku s tim ze ale poslouchat se musi. Hranice jsem myslela ze uz mame nastavene a v s manzelem mame stejnou vychovu. Na vsem se vice mene s manzelem shodnem. Nikdy se nestalo ze bych pred ni partnerovi neco vycitala. Ja se ke svym rodicum chovam tez vzorne a tak jsem myslela ze to bude pro ni takovej vzor. Ale me se zda ze ona vyhledava vsechny ostatni jen ne me. :( Tuhle na navsteve kde se i nocovalo obesla vsechny pritomny a ke me a manzelovi neprisla. A kdyz jsem na ni zavolala zda da pusu i nam - rekla stroze ze zapomela. Jinak mame hezky vztah. Ja dceru neustale mazlim. Manzel s detma dela taky dost " kravin" bydlime v domku mame zahradu zviratka vedem deti k prirode :( prominte ja jen nechci abych neco zanedbala a vim ze tim ze ji dam na zadek si ji spis od sebe oddalim nez aby ke me tihla. Dekuji za pripadne rady. Jsem z toho dost smutna ... Deti mam vytouzeny a strasne si jich vazim. Diky J.L.

RE: Dcera 4,5 let problemy s chovanim

Mgr. Miroslava Pešlová (25. 05. 2014)

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že Vás situace  trápí.

Nepíšete, kolik let má Vaše druhé dítě, což je dosti podstatné, neboť jiná je situace, když je doma čerstvě narozené dítě, jiná, když je starší. V situaci, kdy je doma mladší sourozenec, který vyžaduje jinou péče, starší sourozenec reaguje na "zmenšený příliv" pozornosti., na změnu.

Popisujete situace, kdy dcera neposlouchá, když jí opakovně sdělíte např., ať se jde vysmrkat. Někdy se osvědčuje vyjádřit důvod činnosti a následek:"když se nevysmrkáš, budeš hleny polykat, můžeš dostat kašel a nebudeš moci ven." Je těžké opakovat stále stejné, nevytočit se a vydržet to. Důslednost se vyplácí; někdy je rovněž potřeba dojít ke kompromisu s dítětem. Dále je možné dítě "varovat" o svém emočním prožívání a následku, spíše s postupným stupňováním. "Když musím opakovat, aby ses vysmrkala, tak mě to rozčiluje, hněvám se a budu tě muset potrestat, i když nechci." V situaci úklidu je užitečné dávat i volbu:"uklidíš nejdříve knížky, nebo panenky." Bývá dobré přesměřovávat furmulaci sdělení na obecnou rovinu:"Svoje hračky si uklízíš, protože to je tvoje práce, moje práce je ..., každý děláme svou práci." Dále je dobré popisovat, co se děje:" Teď, když ti povídám, aby sis udělala svou práci, tak utíkáš a povídáš mi, že chceš jinou maminku." Dále je dobré vyjádřit i hodnotu věcí:" Když si hračky neuklidíš, poztrácí se, nebudou a já nemohu teď koupit další panenku, poněvadž potřebujeme peníze na chleba, boty... ." Rovněž se osvědčuje dítěti postupně předávat jeho odpovědnost za své věci:"Když si nedáváš hračky tam, kde mají své místo, nevadí ti, že se poztrácí, možná, že je nechceš. Nejlépe bude, když je teď dám do krabice a odnesu dětem, které nemají hračky." Ale je potřeba dokonat svá slova ( krabici naplnit a odnést před dům ), tento způsob "opatření nevykazovat často", opravdu jen úsporně. Je však potřeba mít na mysli, že já sám jako rodič bych měl mít své věci v pořádku, když něco podobného chci po svém dítěti. Výchova "přechází" přes rodiče. Dítě nebude dělat to, co po něm chce rodič, který to sám nedělá a když to nyní udělá jako malé "s odporem" a s donucením, rozhodně v něm nebude vybudován základ např. k uklízení a projeví "opozici, protest" výrazněji ve starším věku ( i než je obvyklé jeho vývojové fázi puberty ). Je pravdou, že u dětí, které mají přemíru hraček a podnětů, tak "opadá" jejich zájem o jejich hračky, často se doporučuje "zredukovat" množství hraček, uložit ty, které se neužívají a postupně měnit, doplňovat. Je důležité si uvědomit, že děti v předškolním věku potřebují hrací prostor, věci objevovat, vytvářet různá seskupení, výtvory. Je potřeba, aby na ně měly děti prostor ve svém pokoji a aby si mohly rozhodovat o tom, na jakém místě výtvor bude. Rovněž je důležité vědět, že nemusí být prostor "perfektně vyčištěný", je to hrací prostor, ale je pravdou, že i zde jsou nějaká pravidla.

Píšete, že dcera někdy odpoví, že chce jinou maminku, že se jí ptáte na význam. Děti stále ověřují hranice, když zjistí, že dospělý reaguje, zkouší dál. Význam slov si neuvědomují, testují jeho vliv na rodiče. Význam slova si uvědomí rodič a bolí ho to, dítě slova různě zachytí ( školka, televize ) a když zjistí reakci rodiče ( emoce ), použijí. Rodič by si neměl vztahovat ( je to těžké ) projevy dítěte směrem k sobě ( dát jim vypovídající hodnotu o vztahu jejich dítěte k nim ) a oplácet je stejnou měrou. Spíše by měl ukazovat svým chováním, jak on sám situaci  řeší. V situaci, kdy dítě dá každému pusu a rodiči ne, sdělit:" Pojď mi dát také pusu, těším se na ni, možná, že jsi na ni zapomněla." Dlouhé vysvětlování je někdy pro děti náročné, neboť rodič často ( bez záměru ) použije slova a významy, která by užil při rozhovoru s dospělým a někdy po dítěti chce porozumění, ale ono mu nemůže rozumět, poněvadž s ním nemluví jako s dítětem, ale s patnerem. Osvědčuje se říci svou emoci:" Byla jsem smutná, když... ." Ponejlépe v situaci, kdy k události došlo.

Dítě by měloí mít ve výchově nastaveny mantinely, které se postupně dle potřeb a věku rozevírají, rodič je rodič a měl by ponejprve stanovovat a postupně ( dle věku ) dohodovat pravidla. V případě, že hranice nastaveny nejsou, dítě po nich "volá" nejrůznějším způsobem.

Tento mejl jistě nemůže obsáhnout otázky na všechny odpovědi, je možné zvážit terapeutickou konzultaci; rovněž doporučuji literaturu o výchově, která je dostupná na trhu a která je rodičům nápomocná.

Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.





Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová
Oldřichova 49
128 00 Praha 2

Tel.: +420 603 420 799
E-mail: mirkapesl@seznam.cz
 
Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT
Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o.